Jméno: Opereta
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Opereta je jednou z forem hudebního divadla, která je založena na kombinaci mluveného slova a zpěvu neboli jinými slovy na spojení činohry a opery. Často bývá považována za předstupeň dnešních muzikálů. Největší rozvoj operety nastal ve druhé polovině devatenáctého století.
Základní znaky operety
Opereta je hudebně-dramatické dílo, které má většinou komický charakter. Termín opereta je odvozen z italského pojmu „operetta“, kdy přípona -etta označuje něco drobného, v doslovném překladu jde tedy o malou operu. Poprvé se s tímto termínem setkáváme již v sedmnáctém století. V osmnáctém století se poté pojmem opereta označovala krátká opera s jednoduchým námětem i hudebním zpracováním. Ve druhé polovině devatenáctého století, tedy v době největšího rozkvětu, je opereta definována jako specifický typ operního divadla v podobě zpěvohry s dialogy. Jde tedy o žánr lehčího a zábavného charakteru, v němž se střídá mluvené slovo se zpěvem a tancem. Obsahově a tematicky byla opereta nenáročná a podobně jako romantická poezie si často vytváří svůj vlastní svět, kde rozum ustupuje citům a kde romantická láska vždy vítězí. Psychologie postav je velmi zjednodušená, až naivní, častým tématem byla láska bohatého šlechtice, který se zamiloval do chudé dívky. Opereta ráda využívala také bohatou výpravu a efektní kostýmy. Zjednodušeně tedy lze říci, že pro operetu je typický zpěv, tanec a mluvené dialogy. Hudba, která se střídá s mluvenými pasážemi, má většinou klasický charakter. V tomto ohledu se opereta podobá muzikálu s tím rozdílem, že klasickou hudbu v muzikálu vystřídala hudba populární.
Nejvýznamnější představitelé operety
Jednou ze zemí, kde má opereta velkou tradici, je Francie, kde je opereta spojena především se jménem Jacques Offenbach. Mezi jeho nejznámější operety, které se hrají dodnes, patří především Orfeus v podsvětí, Krásná Helena, Modrovous či Velkovévodkyně z Gérolsteinu. Pro jeho operety je typická mírná satira a také začlenění baletu, například známý kankán v Orfeovi z podsvětí. Zlatým věkem operety byla především Vídeň druhé poloviny devatenáctého století. Základ této klasické vídeňské operetě položil Franz von Suppé, který se inspiroval operetami francouzského skladatele Jacquese Offenbacha a složil operetu s názvem Penzionát. Dalším známým představitelem vídeňské operety té doby byl Johann Strauss mladší, například svou operetou Netopýr. Opereta má svou tradici i v českých zemích, svou inspiraci čerpala jak z operety rakouské, tak francouzské. Za jednu z našich prvních českých operet je považována Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany, která byla nejprve napsána jako opereta, ale později ji autor přepsal do podoby opery. K nejvýznamnějším českým operetním autorům patří Oskar Nedbal, který na začátku dvacátého století proslul svými operetami Polská krev, Cudná Barbora a Vinobraní. Jedním z pražských divadel, které vždy bylo a dodnes je s operetami spojené, je divadlo Na Fidlovačce.
